Kwan Um Zen

Zenová škola Kwan Um

Co je Zen

Korejský zen buddhismus

Mahájánový buddhismus pronikal do království na Korejském poloostrově přes Čínu od druhé poloviny 4. století. Prvním historicky doloženým učitelem buddhismu v Koreji je mnich Sundo (čín. Šun-tao), který byl roku 372 vyslán se sútrami a plastikami Buddhy do království Kogurjo jako člen diplomatické mise panovníkem státu Východní Čchin (jedno ze Šestnácti království rozkládajícího se na severovýchodu Číny), jenž tam hledal spojenectví při odrážení útočných mandžuských kmenů.

Existují rovněž doklady o tom, že uvedení Buddhova učení do Koreje bylo součástí širší kulturní výměny mezi kočovnými kmeny centrální Asie, včetně severozápadní Indie, a společností starověké Koreje. Navíc se v raných záznamech korejské historie objevují jména indických a skytských mnichů. Přestože podněty pro rozvoj korejského buddhismu (zejména čchanová kultura) přicházely z Číny, někteří badatelé poukazují na to, že dějiny korejského buddhismu je třeba studovat v kontextu, jenž přesahuje oblast dálného východu.

Kultura království Sjednocená Sila (668-936) se vyznačovala mohutným rozkvětem buddhismu; jeden z jejích vrcholů představuje učení mistra Won-hjoa (617-686), jenž je považován za nejvýznamnějšího buddhistického myslitele i praktika v Koreji. Won-hjo usiloval o synkrezi různých buddhistických směrů, které se šířily v království Sila, napsal velké množství komentářů téměř ke všem základním mahájánovým textům a současně různými osobitými metodami šířil Buddhovo učení mezi prostými lidmi. Traduje se o něm, že putoval s bubnem, na němž byla napsána tato slova: "Z koloběhu zrození a smrti se může vymanit jenom ten,Korejský zen buddhismus-2 kdo se nenechá ničím vyvést z míry." Zen se šířil v Koreji pravděpodobně od konce 8. století z tchangské Číny, ačkoli první korejští zájemci o toto učení se vydávali za čínskými mistry už ve století sedmém. Většina zakladatelů tzv. Devíti hor (devíti klášterních zenových komunit) obdržela Dharmu (Buddhovo učení) od žáků čínského mistra Ma-cu Tao-iho (709-788). Jejich učení směřující přímo k podstatě lidského srdce nezávisle na slovech a písmu se záhy dostalo do rozporu se staršími zavedenými školami, jenž kladly důraz na studium súter. Konflikt mezi zastánci zenové meditace a zastánci studia súter se stal jedním z nejvážnějších problémů korejského buddhismu. Během následujících staletí se řada myslitelů snažila tento konflikt překlenout.

Mistr Podžo Činul (1158-1210), jehož většina buddhistů v Koreji považuje za duchovního otce korejské zenové tradice, usiloval o soulad mezi meditací a studiem súter. Několik Činulových textů se dostalo i do Číny, kde byly začleněny do mingského souboru buddhistických písem, a některá jeho pojednání o Sútře o Buddhově girlandě byla studována rovněž v Japonsku.

Činul byl znepokojen leností a úpadkem mravů mezi mnichy, k nimž vedlo zřejmě protěžování buddhismu vládnoucí dynastií Korjo (918-1392). Usiloval proto o vytvoření společenství, jež by se věnovalo "vyvážené praxi soustředění (samádhi) a moudrosti (pradžňá)". Hmotnou chudobu chápal jako základní mnišskou ctnost, do své vize ideální komunity zahrnul rovněž fyzickou práci.

Činulovo "Společenství soustředění a moudrosti" se stalo natolik proslulým, že král Huidžong, který si Činula údajně hluboce vážil, nařídil pojmenovat horu nad klášterem Čogjesan (název místa v Číně, kde pobýval Šestý patriarcha Chuej-neng (638-713).

Činula hluboce ovlivnilo myšlení Šestého patriarchy Chuej-nenga i dalších čínských mistrů. Usiloval o skloubení náhlého probuzení a postupného zdokonalování mysli: "nehledejte vně sebe: Podstata mysli je čistá, úplná a dokonalá odjakživa".

Abychom si buddhovskou podstatu uvědomili, musíme proměnit svůj pohled na svět: přestat lpět na vnějškovosti a vhlédnout do podstaty věcí. Činulovo učení nabízí tři možnosti, "tři brány", jak této proměny dosáhnout:

Bránu kultivování pozornosti (samádhi) a moudrosti (pradžňá); bránu víry a dosažení, tj. pochopení, že v duši každé cítící bytosti existuje buddhovská podstata, a víra, že se lze k této podstatě probudit; a bránu "zkratky", tj. meditace s kóanem, jež vede přímo k bezprostřední zkušenosti "probuzení". Činul byl prvním korejským mistrem, který tento druh meditace prosazoval.

Činul zdůrazňuje, že zkušenost probuzení není cílem, nýbrž pouze začátkem naší cesty. Aby měla smysl, musí být v denním životě následována uskutečňováním ideálů bódhisattvy, jako jsou štědrost, mravní kázeň, trpělivost, úsilí, pozornost a moudrost.

Přes Činulovo reformační úsilí buddhismus prosperující pod ochranou státní moci nadále morálně upadal. Kláštery hromadily hmotné bohatství a někteří mniši se dokonce věnovali obchodní činnosti. Velké množství mnichů a mnišek, klášterů a složitých obřadů znamenalo pro království Korjo ekonomickou zátěž. Není tedy divu, že koncem vlády této dynastie se takto rozbujelý buddhismus stal terčem kritiky konfuciánských učenců, která pak po příchodu neokonfucianismu z Číny ještě zesílila.

Korejský zen buddhismus-2Během vlády dynastie I (1392-1910) byl buddhismus v Koreji potlačován řadou různých opatření. Nejprve byl redukován počet klášterů, až nakonec mnichům a mniškám nezbylo nic jiného než odejít z měst do klášterů v horách. Buddhismus sice ztratil své pozice na výsluní slávy, zato ale dokázal proniknout hlouběji mezi lidové vrstvy. Přes veškerý útlak se korejským mnichům podařilo udržet tradici meditační praxe, studia súter i klášterní disciplíny. Navíc se čas od času objevovali panovníci, kteří byli Buddhovu učení příznivě nakloněni a dokázali prosadit zrušení některých protibuddhistických nařízení.

Významná byla úloha mnichů při odrážení japonské invaze do Koreje v letech 1592-1598. Vláda oslabená vnitřními rozepřemi nebyla schopna odporu, a tak pohled na utrpení obyvatel země nakonec přiměl několik buddhistických vůdců k zorganizování mnišských bojových oddílů. Přítomnost několika tisíců mnichů vedených téměř osmdesátiletým mistrem Čchongho Hjudžongem (1520-1604), zvaným též Sosan Tesa, tj. Velký mistr ze Západních hor, byla rozhodujícím faktorem při vypuzení japonských vojsk.

Sosan Tesa byl významný zenový mistr a řadu jeho textů studují korejští mniši i dnes. Hlavní směry moderního zenu v Koreji navazují právě na odkaz Činula a Sosana. Také Sosan zdůrazňoval potřebu souladu mezi meditací a studiem súter. Byl si dobře vědom toho, že slova jsou pouhým prostředkem k poukázání na nevýslovno stejně jako "prst ukazující na měsíc". Lidé však ve své nevědomosti často pro "prst" zapomínají na "měsíc" - lpí na slovech a zapomínají, nač poukazují.

Sosana znepokojuje, že mnoho lidí považuje pravdu za něco, co může být poznáno studiem a získáno přemýšlením, a zdůrazňuje, že rozumové chápání stojí v cestě k dosažní dokonalé jednoty mezi pravdou a rozumějícím člověkem. Studium slov totiž samo o sobě nedokáže přivodit zásadní změnu v člověku, který je studuje. Studenti súter nenacházejí pravdu sami v sobě, nýbrž pouze v textech, a tak pravda, které rozumějí, nedokáže účinně proměnit jejich bytost zevnitř.

Pokud tedy chce člověk poznat skutečně osvobozující a transformující sílu pravdy, je třeba, aby přešel od studia súter k meditaci. Princip odložit sútry a vstoupit do meditace dodržují korejští mniši dodnes. Studium buddhistických písem, které se požaduje na každém mnichovi v určitém období jeho duchovního růstu, je považováno za pouhý předstupeň meditace a zenoví mistři se těší neporovnatelně vyšší autoritě než učitelé vykládající sútry. Jinými slovy, korejský buddhismus se od středověku až do dnešních dnů orientuje na zen a největší buddhistický řád v Koreji zvaný Čogje, je řádem zenovým.

Pronikání japonských zájmů, jež probíhalo od konce 19. století, vyvrcholilo v letech 1910-1945 kolonizací Korejského poloostrova. Převratné změny nastaly i v korejském mnišském společenství, které se muselo přizpůsobit japonským zvyklostem. Roku 1895 byl na popud japonského mnicha ze sekty Ničiren zrušen zákaz volného vstupu mnichů do Soulu, což korejští buddhisté uvítali jako pozitivní změnu a začátek nové kapitoly v dějinách. Legalizace sňatků mnichů a mnišek v roce 1926, inspirovaná zvykem japonských buddhistických kněží zakládat rodiny, přivodila rozkol mezi ženatými členy společenství a těmi, kteří žili v celibátu. Tento konflikt se rozrostl natolik, že musel být řešen zvenčí zásahem vlády Korejské republiky v 60. letech. V současné době největší buddhistický řád v Koreji Čogje na celibátu trvá, zatímco liberálnější řád Tchego, podstatně menší, avšak nikoli zanedbatelný, dovoluje mnichům a mniškám uzavírat sňatky.

Korejský zen buddhismus-2Během půl století, jež uplynulo od osvobození Koreje od japonské nadvlády, si zenová škola vedená řádem Čogje znovu vydobyla váženou pozici. Korejský buddhismus se stal aktivní institucí, jež pružně reaguje na převratné změny v rychle se globalizujícím světě i na výzvu jiných náboženství v pluralitní korejské společnosti těchto dní. Dle odhadu se k buddhismu hlásí v současné době asi čtyřicet procent Korejců. V řadě horských klášterů probíhají kurzy meditace pod vedením vážených zenových mistrů jak pro mnichy a mnišky, tak (ve formě kratších meditačních ústraní) i pro laiky.

Duchovní praxe je v klášterech založena na přísné disciplíně, meditaci, studiu súter a denních rituálech. Učitelé dharmy jsou vysíláni do buddhistických center v Honkongu, Japonsku, Austrálii, Americe a Evropě.

Zen v jasně artikulovaném pojetí korejského mistra Seung Sahna (1927-2004), který byl všeobecně uznávaný jako jedna z nejvýznamnějších osobností soudobého buddhismu spolu s Jeho svatostí dalajlamou, Thich Nhat Hanhem a Mahá Ghósanandou, vzbudil zájem v řadě zemí. Mistr Seung Sahn založil více než stovku zenových center v Evropě, Asii, Severní a Jižní Americe i Jihoafrické republice.

Vybráno z Úvodního slova ke knize Prázdné hory jsou plné větru a deště.

DharmaGaia 2002