Formy zenové meditace

 
533A0622.jpg

Meditace sezení

„Skutečný zen není sezením těla, nýbrž sezením mysli.”

Sedíme na meditačním polštářku a podložce, obvykle se zkříženýma nohama nebo v částečném či plném lotosu, oči jsou otevřené. Jako pomůcku k udržení mysli „tady a teď“ používáme např. prosté vnímání nádechu a výdechu, velkou otázku („Co jsem?“) nebo mantru (např. Kwan Seum Bosal) – vhodnou techniku je nejlepší prodiskutovat se zenovým učitelem. Jedno sezení trvá obvykle třicet až čtyřicet minut, v průběhu je možné vstát či změnit polohu. Sezení se střídají s desetiminutovou meditací v chůzi.

V případě vážnějších zdravotních problémů lze rovněž sedět na židli nebo meditovat vleže.  

 
photo_01.jpg

Meditace zpěvů

„Vnímat svůj vlastní hlas znamená vnímat své pravé „já“ neboli svou skutečnou podstatu. Potom ty a zvuk nejste odděleni, což znamená, že ty a celý vesmír nejste odděleni. Vnímat svou skutečnou podstatu tedy znamená vnímat univerzální podstatu.“

Obvykle zpíváme několik súter a manter ze zpěvníku s českým přepisem. Důležitější než význam textů či to „zda zpívám dobře“ je ovšem vnímání vlastního hlasu a hlasů ostatních, tj. stejně jako při sezení jde především o udržování jasné mysli, která je „tady a ted“. Během meditačních ústraní probíhá meditace zpěvu ráno a večer (trvá přibližně 50 minut). Při speciálních ústraních zvaných „kido“ děláme praxi zpěvů po většinu dne.

 
533A4197.jpg

Meditace poklon

„Klaníme se, abychom spatřili svou pravou přirozenost a pomohli ostatním.“

Poklony zpravidla předcházejí ranní meditaci zpěvů a sezení, lze je však provádět i kdykoli jindy během dne. Intenzivně propojují tělo a mysl, což může dobře posloužit k odetnutí zbytečného přemýšlení, ale také líné, žádostivé či hněvivé mysli. Neklaníme se Buddhovi, nýbrž buddhovské přirozenosti v nás (někdy též nazývané „naše pravé já“), kterou Buddha na oltáři reprezentuje.

 
533A3375.jpg

Kongany

„Kongan je jako prst ukazující na měsíc.“

Důležitou součástí zenové praxe je také osobní výměna mezi učitelem a žákem, při níž učitel prověřuje studentovo porozumění prostřednictvím tzv. konganů (japonsky kóanů). Jsou to neobvyklé otázky, jež nelze řešit analyticky či pomocí logického uvažování, lze však na ně – dříve či později – najít odpověď díky vlastní zenové praxi. Kongan tedy slouží jako nástroj, který nám pomáhá jít „za“ konceptuální myšlení a vnímat, kam otázka ve skutečnosti míří. Učí nás vidět věci jasně (bez ohledu na to, co si o nich myslíme či jak je interpretujeme) a jasně potom také fungovat v situacích běžného života. Ukázka 10 základních konganů

 

Meditační ústraní

„V pojetí naší školy meditace znamená: když něco děláš, prostě to jenom dělej.“

Ústraní (angl. retreat) je skvělou příležitostí k prohloubení naší praxe. Kromě víkendových ústraní organizuje Zenová škola Kwan Um také ústraní delší (týden až tři měsíce). Celodenní program je celodenní meditací: sezení, zpěvy, poklony, chůze, práce i jídlo (3x denně) a odpočinek – cokoli děláš, prostě to jenom dělej, na 100 %. Občas proběhne také řeč dharmy (otázky a odpovědi) a osobní konganové rozhovory se zenovým učitelem. Mimo to na ústraní důsledně dodržujeme mlčení.

Před vstupem na tento typ akce doporučujeme mít alespoň základní zkušenost s meditací a nějakou dobu se účastnit pravidelné večerní či ranní meditační praxe školy Kwan Um. Pravidla ústraní

Kratší verzí je tzv. Zenový den, který je vhodný i pro začátečníky (trvá cca 6–8 hod.). Pokud není přítomen zenový učitel, mohou zde probíhat tzv. konzultační rozhovory vedené starším zenovým studentem.

533A0219.jpg
 

Proč meditovat spolu s dalšími lidmi?

Praxe ve skupině je důležitá z různých důvodů:

Společná energie – začít se zenovou meditací je snadné, vytrvat mnohem těžší. Tím, že všichni děláme totéž, si navzájem připomínáme směr, kterým jdeme, a jeden druhého na této cestě podporujeme.

Společný růst a sebepoznání – naše mysl ráda vytváří nejrůznější sebeklamy a velmi nerada se jich vzdává. Při společné praxi nám ostatní nastavují pravdivé zrcadlo (a my jim) a pomáhají nám poznat, jací doopravdy jsme. Bez této vzájemné pomoci se může meditace velmi snadno stát pouhým výletem (byť mnohdy příjemným) do světa vlastního ega.