Řeč při předání inka // Kathy Park, JDPSN
24. 4. 2016 v klášteře Mu Sang Sa
(Zvedne hůl nad hlavu a udeří s ní do stolu.)
Příčina je následek. Následek je příčina.
(Zvedne hůl nad hlavu a udeří s ní do stolu.)
Žádná příčina, žádný následek.
(Zvedne hůl nad hlavu a udeří s ní do stolu.)
Příčina je příčina. Následek je následek.
Která z těchto tří vět je pravdivá?
KATZ!
Venku svítí slunce a je teplo.
Jak někteří z vás vědí, narodila jsem se v Turecku, ale vyrůstala jsem v mnoha různých zemích. Mým prvním jazykem byla angličtina, ale velmi brzo jsem se naučila i hangul, korejskou abecedu, takže umím číst a psát korejsky. Nikdy jsem však neměla možnost naučit se čínské znaky. Většina z vás také ví, že korejskou abecedu vytvořil korejský král Sedžong, jehož portrét najdeme na bankovce v hodnotě 10 000 wonů. Když se tento král dostal v 15. století k moci, velice si přál, aby měli všichni lidé možnost naučit se číst a psát. Založil kvůli tomu tajný spolek složený z učenců a králových stoupenců – jakmile totiž oznámil své rozhodnutí vytvořit abecedu, mnoho jeho příznivců se proti němu obrátilo; proto bylo poslání spolku nutné tajit. Když se stal Sedžong králem, všichni jeho stoupenci mu pomáhali vytvořit v Koreji neokonfuciánskou společnost. Buddhismus existoval v té době v Koreji již téměř tisíc let. Králova snaha vytvořit psaný jazyk, který by byl dostupný nejen urozeným, bohatým a vzdělaným, ale i obyčejným lidem, však vzbudila u vládnoucí třídy velkou nevoli.
Na vytvoření abecedy pracovalo v tajnosti osm vynikajících Sedžongových učenců. Jedním z nich byl i jeho vlastní syn – inteligentní, bystrý, vzdělaný mladý muž, jemuž nechyběl talent a tvůrčí schopnosti. Uměl také dobře jezdit na koni, byl výborný šermíř a statečný válečník. Miloval svého otce a v jeho poslání ho velmi podporoval. Jednoho dne však tento krásný dvacetiletý královský syn znenadání onemocněl a záhy nato zemřel. Něco takového nikdo nečekal. Pro krále to bylo největší utrpení v životě. „Jak jen mohl umřít? Můj nejdražší syn! Měl toho ještě tolik před sebou! Chtěl jsem mu předat celé království. Jak to, že zemřel dřív než já?“ Krále zaplavila lítost a hluboký smutek. Velice se smrtí svého syna trápil.
Postupem času si však díky svému utrpení začal něco uvědomovat. K tomu, aby mohl upevnit konfuciánství, musel v zemi oslabit vliv buddhismu. Zničil proto mnoho buddhistických chrámů, zkonfiskoval majetek a bohatství klášterů, a dokonce zakázal na řadu let mnichům a mniškám vstup do hlavního města. Nakonec dosáhl svého: buddhismus byl oslaben a králova moc se upevnila. Avšak když mu zemřel syn, jeho mysl to silně zasáhlo. „Co se to stalo?“ Náhle pochopil souvislost mezi svým vlastním utrpením a utrpením, které způsobila jeho dřívější snaha zaměřená proti buddhismu.
Zenový mistr Seung Sahn řekl: „Příčina a následek jsou vždy jasné.“ Ano, ale to platí pouze tehdy, když toho skutečně dosáhneme. Král Sedžong pokračoval ve svém úsilí vytvořit hangul a navzdory silnému odporu opozice se mu nakonec podařilo abecedu vytvořit – i díky tomu, že několik buddhistických klášterů poskytlo učencům útočiště, aby mohli své tajné poslání dokončit. Král však udělal daleko víc než jen to. Později nechal postavit mnoho chrámů, a dokonce zavedl zkoušky pro mnichy. Když jeho milovaná manželka zemřela, uspořádal pro ni tu nejkrásnější 49denní ceremonii a oficiálně prohlásil tuto ceremonii za nejdůležitější pro všechny, které milujeme. Příčina a následek jsou vždy jasné. Když vidíme následky svého jednání – jak se zachováme? Díky Sedžongově soucitu patřím i já dnes mezi ty, kdo mají možnost číst dharmu v hangulu. Právě on nám to umožnil.
Paradoxem je, že když jsem s praxí začínala, naučila jsem se všechno potřebné nejprve v angličtině. Se školou Kwan Um jsem se poprvé setkala v Pařížském zenovém centru – svůj vůbec první kong-anový rozhovor jsem zažila se zenovým mistrem Wu Bongem. S učením o prvotním bodu jsem se seznámila v Paříži a říkal jej anglicky zenový mistr polsko-židovského původu. Uplynulo mnoho let a dnes jsme tady, v horách Gyeryongsan, a hovoříme o zenu v angličtině s lidmi z řady různých zemí. Jak víme, zenový mistr Seung Sahn znal velmi dobře čínské znaky a byl také zběhlý v buddhistických sútrách. Když ale přišel do Ameriky, neuměl anglicky ani slovo a musel začít úplně od začátku. Prostřednictvím angličtiny totiž mohl učit každého, kdo nepocházel z Asie. Nesnažil se o perfektní angličtinu – použil vždy to, co se před ním objevilo, a tím nejjednodušším možným jazykem to proměnil v učení dharmy. Byl to ten nejefektivnější způsob jejího předávání: předkládal nám dharmu v jazyce, který předžvýkal a strávil tak, abychom ji pak my mohli lehce spolknout.
Co dělá lidi skutečně velkými? Záměrně používám slovo „velký“, neboť král Sedžong byl posmrtně nazván „Král Sedžong Veliký“ (Sejong Dae Wang). Také našeho zakládajícího učitele, zenového mistra Seung Sahna, nazýváme Dae Soen Sa Nim – Velký zenový mistr Seung Sahn. Zenových mistrů i králů je velmi mnoho, ne každý z nich je však znám jako velký král, velká bytost, velký učitel nebo velký zenový mistr. A oni dva ani po velikosti netoužili. To, co je dělá velkými, je jejich velký slib a jasný směr. Král Sedžong chtěl umožnit vzdělání všem lidem bez rozdílu – to byl jeho směr. Směrem zenového mistra Seung Sahna bylo zachránit všechny bytosti před utrpením bez ohledu na jejich kulturu, jazyk, národnost, pohlaví, barvu pleti – zkrátka všechny bez rozdílu. Když mají z něčeho užitek všichni lidé a všechny bytosti, pak se „velikost“ objeví sama od sebe. Stejně jako nám všem slunce dává teplo. Nejdůležitější je, že nenecháváme nikoho pozadu. Jsem za toto učení upřímně vděčná. I já bych byla jednou z těch, kdo by zůstali vzadu, nebýt shovívavosti a soucitu zenového mistra Seung Sahna a jeho široké, soucitné, hluboké, milující a všezahrnující dharmy.
To, co vám teď povím, se stalo před několika lety, během oslavy třetího výročí úmrtí zenového mistra Seung Sahna. V klášteře Mu Sang Sa se konala velká vzpomínková ceremonie a do Koreje přijelo okolo 200 lidí z celého světa. Navštívili jsme tehdy klášter Donghwasa poblíž Daegu v horách Palgong. Vystoupili jsme z autobusu a opat (korejský mnich) se chystal všech 200 lidí přivítat, přednést řeč dharmy a pohostit nás čajem. Tamější klášter má nádherné okolí s několika mosty. Abychom se dostali do velkého sálu, kde jsme se měli setkat s opatem, šli jsme asi čtvrt hodiny krásnými zahradami kláštera. Bylo nás hodně a naše velká skupina se tedy přirozeně posouvala pomalu – někteří si potřebovali odskočit na záchod nebo se ještě vzpamatovávali z časového posunu, někteří prostě byli jen unavení a dezorientovaní. Byla jsem tehdy mezi dobrovolníky, kteří pomáhali s organizací. Hye Tong Sunim byl o kus přede mnou a všechno měl dokonale pod kontrolou. V jednom momentě ke mně sešel po schodech a slyšela jsem ho, jak říká: „Můžeš prosím zařídit, aby tu všichni byli co nejdřív? Máme zpoždění a opat už čeká. Řeč začne co nevidět.“ „Ano, ano, sunime!“ odpověděla jsem a utíkala zpět dolů, abych ostatní popohnala. Celý dav se dal do pohybu a já jsem viděla, že se všichni opravdu snaží. Ale v hrudi jsem stále cítila ten spěch: „Tak honem, pospěšte si! Sunimové už čekají!“ Potom vyšla po schodech nahoru zenová mistryně Soeng Hyang se skupinou lidí. Bez váhání jsem vykřikla: „Honem, pospěšte si!“ Mistryně se na mě podívala a řekla: „Kathy, Jean je ještě hodně daleko. Má něco s nohou a nedokáže jít tak rychle. Nenech prosím nikoho vzadu.“ Když jsem to uslyšela, úplně mě to zaskočilo. Viděla jsem všechny ty lidi, jak jdou nahoru, a veškerý spěch uvnitř mě najednou zmizel. Uvnitř srdce mi znělo jako ozvěna: „Nenech nikoho vzadu…“
„Nenechat nikoho vzadu“ je učení pro tu část nás samých, kterou máme všichni v sobě a která nás samotné nechává pozadu. Ta část, která nevěří v sebe sama. Když si nevěříme, vždy necháváme někoho dalšího někde vzadu. Je to úplně obyčejná, běžná věc, která se stále opakuje: necháváme někoho vzadu. Všechny bytosti však můžeme vysvobodit z utrpení jen tehdy, budeme-li věřit v sebe sama.
(Zvedne hůl nad hlavu a udeří s ní do stolu.)
Velké je obyčejné, obyčejné je velké.
(Zvedne hůl nad hlavu a udeří s ní do stolu.)
Ani velké, ani obyčejné.
(Zvedne hůl nad hlavu a udeří s ní do stolu.)
Velké je velké. Obyčejné je obyčejné.
Co z toho se vám líbí?
Katz!
Je nádherné vidět tolik přátel v dharmě pohromadě. Mockrát děkuji.
* Otec Kathy byl diplomat, který žil a pracoval různě po světě (pozn. překl.).